Dnes nikoho nezajímají pocity, jenom výsledky, říká Jan Krejčiřík

Od mládí uvažoval jako rentiér – tedy dělat jen to nejnutnější a zároveň mít peníze. A ve finanční branži se to taky podařilo. Ale i když Jan Krejčiřík dosáhl na několik set tisíc měsíčně, nebylo to ono. Příjmy byly úměrné výdajům a Honza se cítil spíš jako bohatý otrok. Měl sice obraty, avšak na úkor práce se slabými stránkami ostatních. S manželkou měli našlápnuté k rozvodu. Proto zkusil konstelace, které hledají a řeší příčiny problémů. Po jednom dni se Honza rozhodl ukončit svoji kariéru ve finančnictví a rozjet Company Shifting, kde konečně dle jeho slov opravdu slouží lidem. Jaká byla jeho cesta z jednoho oboru do druhého, se dočtete v našem rozhovoru.

Já opravdu snil o tom, že nebudu dělat nic.

Ano, a splnil se mi, když jsem dělal ředitele ve finanční společnosti.

Právěže nic moc, proto jsem toho musel nechat. Měl jsem pasivní příjem, o jakém se lidem vůbec nezdá. A nemusel jsem proto nic dělat. Dokonce jsem dva roky nebyl v práci a chodilo mi dvě stě, tři sta tisíc měsíčně. Ale nebylo to ono. Potom jsem pochopil, že každá mince nese určitý energetický náboj. Jinak fungují peníze, když je najdete na zemi, a jinak, když si na ně vyděláte umytím oken, a zase jinak, když je někomu ukradnete. Začínal jsem vnímat, že každá hodnota je jinak podložená.

Dnes to už umím popsat daleko lépe. Byl to komplex. Tenkrát vlastně to moje nic nedělat, něco znamenat nebo mít hodně peněz pramenilo ze vztahu s otcem. Potřeboval jsem mít velká auta a utrácet peníze, abych si dokázal, že někým jsem. Abych to dokázal tátovi a rodině. Ale pak jsem zjistil – trvalo mi to teda dvacet let – že na to, abychom mohl někým být, nepotřebuji peníze. Domnívám se, že většinou, když na to někdo potřebuje peníze, tak jeho pohnutkou je komplex. Není to vášeň. Najít bohatého člověka, který má peníze jako vášeň, je docela makačka. Ale bohatých nešťastníků najdu mraky. Včetně mě dřív.

Bylo mi to úplně jedno. Tenkrát bych za peníze zabíjel. Řekli mi, že můžu vydělat až milion měsíčně. Byl jsem tvrdě racionálně zaměřený.

Když jsem si uvědomil, že se moje štěstí zakládá na neštěstí druhých. Dřív měli lidé pěkné oblečení a v ruce drželi bič. Já jsem měl taky pěkné oblečení, ale držel jsem jejich slabé stránky. Nemohl jsem už dál pracovat s tím, že některé lidi používám k tomu, abych se měl dobře. Tak jsem toho musel nechat.

Oboje. Protože už vlastně jen současná doba je dobou finanční. Není to jen tou konkrétní firmou. Nikoho dnes nezajímají pocity člověka. Všechny zajímají výsledky. Nikdo se nestará o to, jestli se bookmaker cítil dobře, když udělal investici. Víc je zajímá, kolik se jim z jeho investice vrátí. Tak je to dané a já už jsem nechtěl hrát podle těchto pravidel.

Když se podívám na srovnání svých vrstevníků v České republice, tak jsem se dostal pozičně extrémně vysoko. Ale v porovnání s danou společností jsem nikdy nebyl špička. Nehnal jsem to. Vždy jsem byl průměr, nikdy jsem nebyl extrémně dobrý. Nebo takhle, dobrý jsem byl, ale neměl jsem energii na to dělat velké výkony.

Ty měl i Stalin s Hitlerem. Tihle kluci měli dobré obraty. Patřilo jim velké území. Ale je tam i to B). Ano, když budete chtít slyšet A) – ano, udělal jsem velké výsledky. Ale za B) – jestli jsem na ně hrdý? Ne. Tím nechci říct, že nevěřím na investování energie do projektu. Jen prostě nevěřím amerikanismu, kdy si člověk představuje, sní, a ono to přijde. Ale podle mě je vždy potřeba energie.

Měli jsme výsledky, ale neměli jsme vztah. Čím víc jsme měli peněz, které vlastně nebyly úměrné kompetenci, jakou jsem zastával, tím víc jsem byl bázlivý. Člověk si zvykne na nějakou životní úroveň. Jinak se žije z deseti tisíc, ze sta a z milionu měsíčně. A k tomu má úměrné výdaje, protože vždy jsou tyto dvě položky v určité rovnováze. No a vy se potom stanete otrokem výdajů. Když si nalijete čistého vína, tak zjistíte, že nikde jinde v branži by vám tolik dát nemohli. Dá se říct, že jsem byl takový bohatý otrok.

Vždy byla stejná. Celých deset miliónů let, co se lidstvo vyvinulo. Sami si vytváříme to, čím jsme. Není to o společnosti, ve které jsem pracoval, nebo o tom trhu. Podle mě je to pořád stejné. Nechci soudit, jestli dobré nebo špatné. Ale stejné.

Bylo mi čtyřicet a měl jsem se rozvádět se ženou. Řekli jsme si, že musíme něco aspoň zkusit udělat. Ženě vadilo, že jsem byl příliš racionální, zaměřený na čísla. Tak jsem řekl, ať něco najde. A šli jsme na konstelace. Myslel jsem, že tam někoho trefím. Ale pak jsem zjistil, jak fungují. Rozhodl jsem se, že to musím studovat. No a bylo to, před třemi lety jsem absolvoval kurz průvodce konstelacemi a začal v tom podnikat.

Měl jsem z toho velký respekt. Po třinácti letech jsem se rozhodl jedno podnikání ukončit a začít s druhým. Ještě navíc v oboru, který není vůbec populární. Není vidět. A má své limity, nemůže být propagován klasickým marketingem.

Ano, to bylo těžké – už jsme byli rodina se dvěma dětmi. Měli jsme drahý dům, několik aut, určité výdaje. Sám bych se vždycky nějak uživil, třeba bych chodil na ryby. Ale co se zbytkem rodiny? Nebylo to úplně tak, že bych šel z velkých příjmů na nulu. Měl jsem za sebou background, díky kterému se mi lépe přecházelo z jedné branže do té druhé. A také mě podpořil majitel společnosti, ze které jsem odcházel – řekněme dostal jsem smysluplné odstupné . Nicméně strach tam byl, ani ne z peněz, ale jestli obstojím jako chlap – jako podnikatel a živitel rodiny. To bylo těžké. Dnes vím, že jsem obstál. Ať už byla finanční branže jakákoliv, troufám si říct, že kdo rozjede kariéru ve financích, už rozjede jakoukoli kdekoliv jinde. Začal jsem totiž úplně stejně. Sedl jsem si, vzal telefon a podíval jsem se na seznam svých kontaktů. Udělal jsem čtyřicet schůzek a z toho vyšly první konstelace. A takhle dál. Když jsem potřeboval další města, zase jsem si domluvil schůzky. Samozřejmě podstatné bylo se obklopit správnými lidmi v jednotlivých městech. Bez těch by to nešlo. Dá se říct, že jsou v daných městech důležitější než já.

Když to řeknu obecně pro čtenáře vašeho blogu, posláním Company Shiftingu je pomoci jednotlivcům i společnostem najít a odstranit příčiny jejich problémů. Chodí za mnou lidé, kteří mají třeba problémy v rodině, jsou nespokojení v práci nebo chtějí zjistit, proč jejich podnikání nefunguje. Prostřednictvím konstelací dokážu odhalit příčinu potíží a ty zmírnit nebo úplně odstranit. Představte si to jako rentgen. Když vás bolí noha, rentgen odhalí, kde je zlomená, a pak můžete uplatnit správnou léčbu.

Ano, hlavně už si nemusím nalhávat, že jsem pro lidi potřebný. Dnes můžu opravdu od srdce říct, že sloužím lidem. A to je pocit k nezaplacení.