#5 Jak jsem ztratil telefon

Občas má člověk tzv. „hluché období“. Někdy se toho naopak děje tolik, že je pořád o čem psát. No, abych byl upřímný, já prožil takový malý přerod z poklidného cestováním protkaného začátku roku do období denních šoků (čti překvapení) a nových věcí. Fakt nevím, čím to bylo, ale snad každý den přišlo něco, co mě dokonale vyvedlo z míry. No, nemyslím to tak, že by se děly pořád špatné nebo katastrofální věci, prostě občas jen vše nabere rychlý spád. Možná rychlejší, než člověk očekává a ještě rychlejší, než si je schopný připustit.

Vy to pořád čtete? Super! Radši teda opustím filozofickou minutku a jdu rovnou k jádru věci.

Ztratil jsem telefon, fakt že jo. Já! Prostě já, člověk, který po sobě všechno raději 3x zkontroluje. Člověk, který neskutečně nerad dělá chyby. Člověk, který má své cennosti vždy pod stálým dohledem. Jak že se to mohlo stát? No, začnu popořadě. Kamarád slavil narozeniny. Za celý večer se nic převratného nestalo, padlo pár historek, pár klasických narozeninových klišé, celkem tedy průběh, který nebyl nikterak zvláštní. Když najednou hodina pokročila, mrknu a nemám telefon. Kapsy u kalhot prázdné, bunda prázdná, nikdo nic neví, nikdo nic neviděl, a hlavně mobil je po prozvonění nedostupný. Celkem šok! Najednou mi v sekundě proletělo hlavou tisíc myšlenek, ale i tak jsem byl zatím v klidu. Třeba to je jen nějaký blbý vtip…

Asi po dvou hodinách člověk pochopí, že přestává sranda. Z druhého mobilu jsem obvolal pár lidí, zjistil možnosti a pádil směrem k PČR. Jedno doporučení: když se vám něco takového stane, vážně to nenechte vyšumět, frčte hned na policii! Nejsem žádný profík na bezpečnost, ale dle toho, co jsem zjistil, vím, že fakt není jen tak ukrást jakoukoliv chytrou hračku. Vše můžete trackovat, tudíž jakmile někdo mobil zapne (klidně i bez SIM), tak je okamžitě v pasti. Navíc asi nemusím zmiňovat velikost škody, která dnes už téměř vždycky přesáhne 5 000 Kč, tudíž se automaticky jedná o trestný čin. No, nebudu lhát, fakt to vypadalo na krádež, takže bylo třeba i adekvátně jednat.

Jedna rada od mého právníka. Vždy vypište odměnu, pokud možno vysokou, a zkuste využít sociální sítě například tak, jak jsem to udělal já. Vzkaz byl jasný, po nikom nechci vysvětlení, jen mi tu hranatou potvoru doneste – já hned zaplatím. That’s it. Udička tedy nahozená. Nezbývalo nic jiného než čekat…

Netrvalo ani 24 hodin a nálezce opravdu dal čestně vědět. Říkáte si, jestli to bylo štěstí? Jasně, bylo! Se ztracenou věcí se totiž může dít cokoliv, telefon vám například jen tak vypadne, někdo ho může najít, zkusit prodat nebo ho z nenávisti třeba zahodit… No a hlavně ne každý je natolik férový, aby ztracenou chytrou hračku v pořádku vrátil. V konečném důsledku vypsaná částka nemusí sloužit jako primární pohnutka k tomu, aby vám někdo danou věc hnedka donesl, ale dramaticky zvedne celkový dosah toho, co chcete prostřednictvím sociálních sítí říct. Takže tím prostě zvýšíte pravděpodobnost, že se zpráva dostane přímo k nálezci. Jo, a ještě jedna poznámka. Pár lidí mi psalo, jestli mi to za ty peníze stálo. Stálo! V telefonu sice nebyly žádné supertajné informace o vzletu raketoplánu NASA, ale když jsem si spočítal, kolik času mi zabere vše vrátit do normálu, (koupit nový mobil, vše přesunout, obnovit zálohy apod.) tak logicky člověku dojde, že bude lepší někoho pěkně obdarovat. No a taky co by to bylo za životní lekci, kdybych si za ni pořádně nezaplatil?

Tak nálezci ještě jednou díky a vám taky díky, že to čtete!

P.P.