• Domů
  • Blog
  • #10 Rok 2019: dva a půl kroku vpřed
Petr Pokorný shrnutí roku 2019

#10 Rok 2019: dva a půl kroku vpřed

  • 31. 12. 2019
  • Ze života firmy

Přátelé, rok 2019 je za námi a já, stejně jako loni, sepisuji svůj souhrn toho nejdůležitějšího za posledních 12 měsíců. Dejte si kávu, jdeme na to.

Vzhůru k cestovatelským zítřkům

Pokud jste četli můj souhrn za rok 2018, určitě víte, že loni bylo moje cestování díky všem těm turbulencím dost omezené. Proto jsem letos celkem razantně otočil a hlavně v první polovině roku pravidelně opouštěl naši republiku. Tedy můj cestovatelský rok začal Silvestrovsky v slovinské Lublani, čtrnáct dní poté pokračovala moje cesta přes holandský Eindhoven, v únoru pak byla na pořadu dne pracovní Barcelona spojená s návštěvou předsezonních testů Formule 1. Z jara mě neminula (jako každý rok) návštěva Masarykova okruhu, konkrétně Histo Cupu, poté i testů Torro Rosso F1 v rámci seriálu BOSS GP. Potom jsem mrknul se Scuderií Praha na rakouský Red Bull Ring (kde mimochodem v květnu sněžilo!) v rámci seriálu Ferrari Challenge a následně pak i na brněnskou 12 hodinovku. Moje cestovatelská jízda pokračovala ještě jedním (tentokrát turistickým) letem do Barcelony, pobytem v rakouském Laa a o prázdninách pak dvojí dovolenou v Chorvatsku. Ty jo, když vidím ten soupis, uvědomuji si, že toho bylo celkem dost. Asi jsem to cestovatelské předsevzetí splnil, teda ne předsevzetí, ty já si nedávám, tohle byl spíš takový cíl, ale chápeme se, ne?

V půli roku, práce v boku

Ta první polovina roku neskutečně utekla. Fakt. Ani nevím, čím to, ale než jsem se vzpamatoval, byl konec prázdnin. V září mě ještě neminula krátká pracovní cesta do Tater, ale pak už to byla taková ta klasika Praha – Brno, maximálně Ostrava. Upřímně, díky bohu, i já potřeboval trošku oddych. Ono to vypadá strašně krásně, že jsem jako cestoval a užíval si všemožných kratochvílí, jenže abych vás tady nekrmil, je důležité říct i stinnou stránku věci. Tedy všech mých krátkých či dlouhých výletů (ať už s přáteli nebo rodinou) se účastnil můj věrný pracovní kamarád – notebook. Pravda, díky povaze mého businessu mohu spoustu věcí delegovat, ale třeba telefony, maily většinou vyřizuji – tedy alespoň ty nejdůležitější.

Osobní (čti podnikatelský) vývoj mílovými kroky

Změna je život nebo tak nějak se to říká, ne? Každopádně jsem cca ke konci září začal zpracovávat aktualizovanou strategii společnosti. Proč? No, budu upřímný. Firma se vyvíjí, já jako člověk taky. Navíc je důležité zmínit, že podnikání a můj život jsou takové dvě, občas velmi úzce propojené nádoby, aneb dělám to, co mě baví a díky tomu se mi otevírají celkem pestré možnosti. To je na tom supr.

Jasně, můžete si říct, že bych nic takového dělat nemusel, když vše funguje, že jo. Společnost má pěkné kanceláře, schopné zaměstnance, pohodové klienty. Není to přeci ten stav, ke kterému směřuje každý podnikatel? Možná jo. Jako takto, upřímně, nejednalo se o otázku života a smrti, jenže já mám v tomhle dost komplikovanou osobnost. Respektive moje ambice bývají občas trošku hardcore (tak nějak pořád vymýšlím, kam jít dál, co zlepšit, jak udělat pro klienty kvalitnější práci, do čeho vložit peníze apod.) No, a když si to sedne, tak je z toho upravená strategie v cuku letu.

(Nejen) Františkova role se mění

Je nutno přiznat, že většina těchto změn je interních, ale i přesto jste mohli pár věcí vidět. Např. náš blog zažil velkou aktualizaci, firemní sociální sítě se pomalu a jistě přetváří do nového hábitu, já osobně šlapu do svého Instagramu, investujeme v rámci dalších projektů atd. No a z tohoto půlroku plného drobných změn vyvstala i jedna větší. Po vzájemné domluvě František Burda končí ve funkci kreativního ředitele a nově bude zastávat pozici grafického specialisty. Nepochopte to však špatně, s Frantou mám velmi přátelský a férový vztah. Jen máme odlišný názor na dlouhodobé, tedy strategické změny. Zákazníků se však tato transformace nikterak nedotkne, František dále navrhuje designy / vizualizace, avšak nově nezasahuje do managementu společnosti. Franto, pokud to čteš, díky za všechno!

Občas pád, jinak OK aneb rok 2019 v bodech

Je to tak, ani já nejsem Superman, občas je nutno přijmout fail. Dlouhodobě mám problém například s tím, že na sebe (a někdy i na ostatní) kladu gigantické nároky, které lze jen obtížně splnit. Stejně jako loni tedy sepíšu pár bodů jako takové osobní zrcadlo.

  • Oproti loňsku jsem se dal zdravotně do kupy (ťuk, ťuk),
  • můj cestovatelský spirit zažil velmi dobrý restart,
  • Instagram @iampetrpokorny dosáhnul 10 tisíc followers (dobrý, co?),
  • STARTUJEME WEBY se dařilo, letošek opět předčí rok loňský,
  • moje druhá firma (eshop s tenis. vybavením) si vedla stabilně, škoda, že na ni nezbylo více času,
  • pořád jsem na můj vkus málo četl, škoda,
  • moje angličtina posílila, moje němčina oslabila,
  • několikrát jsem řídil Lamborghini Gallardo,
  • povedlo se mi navštívit testy F1 a mnoho dalších akcí v motorsportu,
  • stejně jako loni pravidelně běhám (3-4x týdně) a jím zdravě (v rámci možností),
  • občas jsem na sebe kladl fakt dost šílené nároky, což je oblast, kterou musím zlepšit.

Každopádně když tak nad tím přemýšlím, rok 2019 toho nabídnul víc než dost. To je i důvod, proč mi těchto 12 měsíců pomohlo ujít dva a půl kroku vpřed. Proč však dva a půl? No, šlo by to i o tři (v mé hlavě i o 4), ale ne vždy se vše podaří dle plánu, nemám pravdu?

Takže přátelé, to je pro dnešek vše. Ať je rok 2020 minimálně stejně dobrý jako ten předchozí, pour féliciter a díky, že to čtete!

O autorovi
Ing. Petr Pokorný
Ing. Petr Pokorný Ředitel společnosti

„Zakladatel společnosti, milovník dobré kávy, historie a cestování, občasný pisálek, fakturační optimista. Zde na blogu tvořím svoji rubriku a s železnou nepravidelností napíšu o tom, co mi zrovna přijde pod ruku.“